V rámci podcastové série EUCityCALc nazvané „Příběhy měst“ vyzpovídala Miriam Eisermann Martina Mrkose, starostu města Žďár nad Sázavou a koordinátora Smart City Michala Bačovského. Město Žďár má 21 000 obyvatel a je jedním z 10 pilotních měst zapojených do projektu EUCityCalc. Po zateplení objektů a prvních instalacích obnovitelných zdrojů město aktuálně zkoumá další možnosti. V rozhovoru se dozvíte, jaké další kroky město Žďár plánuje v oblasti energické tranzice a zda záleží na velikosti města.
Můžete nám nejdříve říct, jaký výraz používáte v češtině pro „energy transition“ a jaká je jeho definice?
Michal: V češtině používáme spojení „energetická transformace“ a znamená to, že dochází k významné změně ve způsobu výroby, distribuce a využívání energie.
Děkuji za to, myslím si totiž, že v každém jazyce se energetická transformace definuje různým způsobem. Můžete se nám, Martine, v krátkosti představit a říct, co je náplní vaší práce?
Martin: Dobře, já působím jako starosta a s trochou nadsázky jsem vlastně taková „holka pro všechno“ (smích). Ale teď vážně, role starosty je především řešit problémy a udržovat a rozvíjet vztahy na krajské či státní úrovni. Mým posláním je také samozřejmě naplňovat vize. Naší vizí je být energeticky efektivní město a stát se uhlíkově neutrálním.
Ano, k vaší vizi se určitě dostaneme. Jakou roli máte vy, Michale?
Michal: Já působím jako energetický manažer města. Mým posláním je mimo jiné zajistit co nejnižší ceny energií (plyn, elektřina) pro budovy v naší správě a sledovat spotřebu. Dále hledám příležitosti, jak snižovat energetickou náročnost budov za účelem snížení spotřeby energie a následně snížení emisí CO2.
Můžete našim posluchačům říct, aby získali představu, jak vypadá Ždár nad Sázavou, jaká místa se vám nejvíce líbí a co byste chtěli na vašem městě zdůraznit nebo co je jeho dominantou?
Martin: Žďár nad Sázavou je takové středně velké město, které má 21 000 obyvatel. Pokud bychom chtěli posluchače pozvat k nám či říct, které místo je pro nás v našem městě důležité, byl by to určitě poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je zařazen na seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Je to opravdu velmi tajemné a duchovní místo, které navrhl český architekt italského původu Jan Santini. Toto místo je určitě dominantou a stojí za návštěvu.
Teď se tedy ponořme hluboko do energetiky a do politiky ochrany klimatu. Jste na cestě revitalizovat město a snížit emise CO2 nejméně o 40 % do roku 2030, ve srovnání s rokem 2000, pokud se nemýlím. Do roku 2019 se vám podařilo snížit emise o 37,94 %, takže do splnění cíle vám zbývá už jen málo. Jaký máte plán, abyste pokořili tu pomyslnou hranici?
Michal: Ano, vypadá to, že už zbývá opravdu málo, ale je to trošku složitější. Naše město se stále rozrůstá, staví se nové, větší budovy, nové ulice jsou opatřeny veřejným osvětlením a s tím vším je spojena rostoucí spotřeba energie. Současná redukce o 37,94 % byla dosažena především tepelnou izolací budov a výměnou oken. Tato relativně jednoduchá, a ne tak nákladná, opatření tedy máme za sebou. Momentálně musíme najít a realizovat komplexní, často velmi drahá, opatření. Například fotovoltaické elektrárny na vhodných střechách, modernizaci veřejného osvětlení, a především nové zdroje dálkového vytápění. Aktuálně je zdroj tepla založen na spalování uhlí, které nemá budoucnost, a proto je nutné najít jiný přístup.
Martin: Ač má Michal pravdu a jisté obtíže tam vidím také, jsem mnohem ambicióznější. Chtěl bych ten náš cíl splnit co nejrychleji, v nejbližších třech až pěti letech. Vidím totiž několik příležitostí, jak toho dosáhnout. Ostatně mým úkolem je snít a Michalova práce je ty sny splnit. Věřím, že budeme úspěšní.
Je skvělé vás vidět spolu pracovat, jste určitě dobrý tým. Jak víte, tato epizoda vznikla v rámci projektu EUCityCALc, který je stále ve své počáteční fázi, ale jednou bude mít k dispozici nástroj, který se jmenuje „European City Calculator“, který se stále ještě vyvíjí. Myslíte si, že vám tato technologie může nějak pomoct dělat vaší práci lépe a třeba i pomoct dokončit váš cíl?
Michal: Ano, výstupy z kalkulačky by měly zlepšit naši schopnost město rozvíjet. Pokud jde o dodávky energie a následné emise CO2, kalkulačka by nám měla pomoci při rozhodování, jaké zdroje tepla potřebujeme a kde by měly být umístěny. Oceňuji, že je tu velmi blízká souvislost mezi výrobou energie a emisemi. Očekává se, že bude překročení emisí CO2 v budoucnu pokutováno, takže je zřejmé, že se vedení města bude pokoušet najít způsob, jak tyto penalizace minimalizovat. Kalkulačka tedy bude užitečná i pro tento účel.
Takže vám kalkulačka pomůže simulovat různé scénáře a také přijímat rozhodnutí ohledně zdrojů energie v souladu se snižováním emisí a také jaká technologická či politická opatření je třeba udělat. Ve srovnání s dalšími městy jako je Praha či Brno je Žďár spíše malé město. Myslíte si, že ve větších městech se zabývají otázkami týkající uhlíkové neutrality jinak než vy?
Martin: Stručně řečeno, rozdíl spočívá ve skutečnosti, že hrajete na hodně menším hřišti, takže rozhodovací a politický proces v porovnáním s většími městy je mnohem rychlejší a hladší. Řekl bych, že čím méně hráčů a osob, které mají rozhodující právo či pravomoc do celého procesu vstupovat, tím je to vlastně lepší. Myslím si, že tohle je ta výhoda menších měst, mohou tak projekty udělat rychleji.
Michal: Já jsem v Praze žil devatenáct let a myslím, si, že ji znám moc dobře. Mám pocit, že se v Praze zabývají energetikou a emisemi více než na malých městech. Speciálně na vesnicích se o tato témata, podle mého názoru, tolik nezajímají. Ve Žďáře je mnoho rodinných domů s různými vlastníky a město nemá žádné nástroje, jak ovlivnit jejich chování ohledně výroby a využití energie. V Praze je to jiné, tam jsou lidé zásobování energií z několika centralizovaných zdrojů a pokud zdroj změníte, můžete mnoho ovlivnit bez jakékoli diskuze, takže z tohoto pohledu je to snadnější.
Evidentně tedy město jako Ždár, s méně obyvateli ve srovnání s velkými městy, má tedy menší tým kvalifikovaných lidí, kteří umí plánovat a zavádět udržitelné postupy. Zeptám se vás, jaká je vaše osobní strategie jak rozhodovat o prioritách? Myslím si, že zdroje jsou vzácnější a budete se muset pohotově rozhodnout, co chcete udělat jako první.
Martin: Strategie je pro mě jasná, máme dlouhodobé vize, které jsou rozděleny na jednotlivé cíle, a pokud jsou cíle na sobě nezávislé, tak jsme schopni jich dosáhnout. Pokud jde o lidské kapacity a finance, dotace a různé fondy, ať už evropské či národní, jsou ve skutečnosti tím hlavním hnacím motorem pro rozhodování a další strategie.
Víte, jaký sektor spotřebovává v současné době nejvíce energie?
Michal: Určitě to jsou budovy a také veřejné osvětlení. Veřejné osvětlení zabírá 26 % z celkové spotřeby energie, když se soustředím pouze na obecní budovy a neberu v potaz soukromé domy. Když se vrátím ještě k předchozí otázce, tak určitě souhlasím s tím, že se naše priority odvíjí od dotace. Hlavním zdrojem jsou určitě evropské dotace, státní příspěvek je obvykle 10 % a 5 % hradíme z vlastního rozpočtu.
Oba jste dříve pracovali v soukromém sektory a nyní jste součástí státního sektoru. Jaký je z vašeho pohledu rozdíl mezi soukromým a státní sektorem. Co byla pro vás největší lekce?
Martin: Z mého pohledu jsou to zejména dvě věci. Na prvním místě je určitě rozhodovací proces, který je ve státním sektoru trochu neohrabaný, což je výsledek skutečnosti, že žijeme v demokratickém prostředí. Dlouhé diskuse a přesvědčování jsou v pořádku, ale vyžaduje to čas, který hraje důležitou roli, pokud jde o realizaci projektů. Na druhé místě je nekonečný boj mezi zájmem veřejnosti a zájmem konkrétní skupiny, což činí práci mnohem obtížnější z hlediska rozhodování a hledání kompromisů. Baví mě zkratka NIMBY, což je do češtiny překládáno jako „ne na mém dvorku“. Vyjadřuje to postoj lidí, kteří jsou pro, aby se stavěly domy, parky, silnice a cokoli jiného, ale ne v blízkosti jejich domovů. O soukromém sektoru se dá říct, že jsou tam společné zájmy a cíle, ale nejsou tak komplexní jako ve veřejném sektoru, tedy ve městech.
Jsou to výzvy, které musíte překonávat. Podívejte se, jak se někdy sejdou rozdílné zájmy, a přitom mohou pasovat do společné vize. Vím, že je to obrovská výzva a města se stále učí jak na to ale věřím, že se dostanou do fáze, že všichni přispějí na realizaci opatření, která jsou potřeba zavést pro lepší klima a celkově lepší město.
Martin: Ano, určitě. Musíme hledat různé způsoby komunikace pro určitou skupinu lidí. Musíme být takovým psychologem a najít společný jazyk, který bude vyhovovat jejich potřebám a znalostem. Nejen že sdělíme fakta, informace určité skupině lidí tak, že nás budou poslouchat, ale zároveň jim i budeme přesně naslouchat a vědět, co potřebují.
Ano, souhlasím, že je to jedna z klíčových výzev, vypořádat se s odlišnými cílovými skupinami. Michale, co napadne Tebe, když porovnáš svoji práci v soukromém sektoru s prací pro město? Co pro Tebe znamená, že pracuješ pro město, ve kterém si vyrostl a které tak dobře znáš?
Michal: Moje zkušenost je taková, že vás občané velmi pozorně sledují, co děláte. Samozřejmě také kritizují, protože bohužel neznají pozadí určitých procesů. Můžete je zkusit informovat a vysvětlit jim vaši motivaci a limity, ale nepomáhá to na 100 %, pokaždé se najde někdo, kdo zůstane nespokojený. Myslím, že je nutné to těmto občanům vysvětlit trošku jinak, což vzhledem k okolnostem můžu udělat. Nápady, které město má, nejsou jen o ziskovosti, což je v soukromém sektoru většinou opačně, takže vám to umožňuje dělat užitečné věci, které nejsou o financích například veřejná zeleň, květiny, zeleň střech nebo cokoli jiného, co město nějakým způsobem rozvíjí.
Moje poslední dnešní otázka je, pokud vezmete velmi idealistický pohled do budoucnosti, kde byste chtěli ve Žďáře být, řekněme třeba za 20 až 30 let?
Martin: Moje vize je, že se Žďár stane velmi inspirativním, modrým a zeleným město, uhlíkově neutrálním, plným zelených střech, stromů, energetický efektivním, kde lidé používají v dopravě vodík nebo elektřinu. Prostě žít naše životy, které budou lepší, aniž bychom byli zbaveni jakéholi pohodlí.
Michal: Můj sen je velmi podobný. Ve Ždáře používá mnoho lidí auto jako první volbu, místo toho, aby využili jízdní kolo nebo třeba chůzi. Žďár je malé město, které můžete projet na kole za 20 minut, pokud půjdete pěšky do centra města se dostanete za 10 minut odkudkoli. Myslím si tedy, že kolo je nejvhodnější způsob, jak se pohybovat, po tak malém městě. To je můj sen.
To zní skvěle, myslím si, že jedna věc se ale nezmění, a to je ta, že kostel svatého Jana Nepomuckého tam bude napořád. Děkuji vám oběma za hezkou diskusi, která byla nejen o snech, ale také o skutečnosti. Děkuji za sdílení vašich postřehů, a i za to, že stále hledáte nové způsoby, jak se připravit na uhlíkovou neutralitu. Jste na dobré cestě. Pokud vás tento rozhovor zaujal a máte zájem o další informace navštivte webovou stránku projektu EUCityCALc.
Upozornění proč čtenáře: Rozhovor byl přeložen z anglického jazyka a přizpůsoben pro psanou formu. Celý rozhovor v anglické jazyce si můžete pustit zde.